KSČM OSTRAVANÁZORY – STANOVISKA

NÁZORY – STANOVISKA

Boj za lepší svět pro většinu lidstva je vrcholem ušlechtilosti lidského srdce a rozumu.

(9.8.2016)

Tak, jak napsal jeden z nejvýznamnějších čínských filozofů Lao-c' ve své knize určené vladařům, která jim měla napomoci dobře vládnout, již v 6. století před naším letopočtem: „Každý svět poznává krásné jako krásné, a tím i ošklivé. Každý poznává dobré jako dobré, a tím i zlé. Tak jsoucí a nejsoucí se plodí, těžké a snadné navzájem se tvoří.....“. Tento velký taoistický myslitel zcela správně již v té dávné době chápal věčnost pohybu a hmoty. Také vyjadřoval zákon jednoty a boje protikladů, který je jednou ze součástí moderní, marxistické ideologie, dialektiky. Existuje-li na světě nespravedlnost, je nemyslitelné, aby zároveň neexistovala spravedlnost – byť v představách lidí. Boj za spravedlivý svět je historická zákonitost společnosti.
V moderních dějinách boj za spravedlnost pro většinu společnosti nabyl formu boje pracující třídy proti třídě utiskovatelů – buržoazii.
I v naší republice byly potoky krve nejčestnějších a nejstatečnějších proletářů prolity. Ať už ve stávkách za práci za první republiky, kdy ozbrojené složky chránící vládnoucí třídu střílely do nezaměstnaných (i dětí v Radotíně), ať už na jatkách druhé světové války na frontě, ve věznicích gestapa nebo v koncentračních táborech.
Po hrozném příkladu války a všemu, co jí předcházelo, nebylo myslitelné, aby vývoj šel stejnou cestou, která k takové válce vedla. Nejen zkušenost občanů, ale hlavně ustavičná a obětavá práce bolševického vedení KSČ, vedla k vítězství komunistické strany, tedy k otočení kormidla směrem od kapitalismu k socialismu. Začalo heroické období pracujícího lidu. Budování průmyslu, mechanizace zemědělství. Nic z toho by se neobešlo bez obětavé práce a bez odříkání pracujícího lidu pod vedením komunistické strany. Ale bylo to jiné, než „odříkání a obětavost“ za kapitalismu. Za socialismu lidé věděli, že pracují pro sebe, pro společnost, ne pro někoho jiného. Horníci fárali do dolů, protože věděli, že republika potřebuje uhlí, protože buduje hutní a chemický průmysl. Stavěly se nemocnice, kina, ne vzácně i při volném čase pracujících. Budovatelské nadšení bylo obrovské a neslo hmatatelné výsledky ve formě rapidního zvyšování životní úrovně drtivé většiny pracujících.
Na Rosicko – Oslavansku byly podmínky horníků za socialismu neporovnatelné s neuvěřitelnou nouzí, v jaké žili za „zlaté první republiky“. Už nemuseli za práci bojovat, už do nich nikdo nestřílel. Fárali do dolů pod heslem „Jsem havíř, kdo je víc“. Klement Gottwald prohlásil: „Hornictví je povolání hrdinné a čestné!“. (jak to zní v kontextu s dnešním děním kolem OKD, kdy jsou zase havíři vyhazování z práce jako „nepotřebné zboží“!)
Za socialismu se děly nepravosti, byly formou omylů, nikoliv formou cíleného vraždění tak jak v době budování socialismu vraždil „svobodný svět“ v Koreji, ve Vietnamu a jinde ve světě. Zatímco bombardéry Spojených států házely na civilisty ve Vietnamu napalm a agent orange, Československá socialistická republika posílala do třetího světa humanitární pomoc ve formě obilí (dnes potraviny dovážíme, to je výsledek „demokratického zemědělství“).
Lidé moc dobře věděli, proč vstupovali do KSČ, proč podporovali socialistickou revoluci, proč budovali socialistickou republiku!
Po kontrarevoluci, která se odehrála v roce 1989, jsou komunisté a jejich podporovatelé soustavně dehonestováni. Celá éra socialismu je líčena jako vláda šílenců, kteří se dostali k moci jen a pouze proto, aby likvidovali vše a všechny. To, že takové překrucování historie zaznívá ze strany hájící kapitalismus, je logické. To, že tomu přitakává i část komunistické levice, je otřesné a zavrženíhodné. Ze strany komunistické levice můžeme slyšet a číst přitakávání pravici ve věci dehonestace socialismu, můžeme si všimnout i „střelby do vlastních řad“, snižování hrdinství nejlepších a nejstatečnějších soudruhů jako byl Julius Fučík (podle jednoho významného člena KSČM prý přehnaně vychvalovaný průměrný odbojář).
Impulzem k sepsání těchto řádků bylo vystoupení soudruha Josefa Skály v Českém rozhlase na téma komunistické zločiny (jak jinak!). V pořadu vystupovala také poslankyně za hnutí ANO Kristýna Zelienková . Rozhovor měl klasický scénář – pokus pranýřovat komunistu. Vlastně klasický není správný termín, jelikož se ze strany Josefa Skály neozývalo známé sebemrskačství, na které si museli členové KSČM potupně zvykat při vystoupení stranických představitelů v médiích. Soudruh Josef Skála byl skvělým oponentem a naprosto jasně demonstroval, proč komunisté bojují proti kapitalismu. Dovolil si bojovnici proti komunismu uštědřit i nejeden políček: „ ...velice bych přál našim názorovým oponentům, aby v sobě našli dávku svědomí a vypořádali se například s děsivými zločiny posledních patnácti let. Se statisíci mrtvých, s obrovským terorem, chaosem, humanitárními pohromami způsobenými agresemi jistého vojenského paktu." Poukazoval na obrovskou nespravedlnost a teror, kterou kapitalismus šíří. Na dotaz moderátorky, koho tím míní, Josef Skála odpověděl: „myslím tím ty, kdo mlčí k agresím v Iráku, Afghánistánu, k rozvrácení Libye, k hybridní válce proti Sýrii a tváří se, že je to jakési vítězství demokracie. Ať se tito lidé konečně omluví!“ Rozhovor si můžete poslechnout, nemá cenu jej rozvádět. Ale proč tento rozhovor zmiňuji, proč se mi zdá v kontextu toho všeho, co jsem sepsal, tak významný, tak pozoruhodný. Význam tohoto rozhovoru vidím v mnoha věcech. Tou nejdůležitější je ale ta, že soudruh Josef Skála svým vyjadřováním v médiích vrací komunistům důstojnost. Je razantním obhájcem ideje spravedlivého světa, socialismu. To je to, co našim členům chybí. Převrat v 89. byl obrovskou fackou. Je to ale již čtvrt století, dávno minula doba, kdy bylo třeba zalézt do krunýře a doufat v zachování strany. Teď je doba bojovat o politickou moc. Socialismus je jediná záchrana před barbarstvím, které kapitalismus plodí. To cítí stále více lidí. Bude-li KSČM na chvostu dění v této době, kdy instituce ztrácí na legitimitě, kdy visí nad lidstvem Damoklův meč třetí světové války, prohráváme vše. Máme být na co hrdí a máme i řešení situace, do které kapitalismus lidstvo tlačí. Nebojme se to říct bez jakýchkoliv servítek. My nejsme ti, co se dnes mají omlouvat.

Mgr. Aleš Hubert, předseda ZO KSČM Zbýšov, kandidát pro volby do Zastupitelstva Jihomoravského kraje

© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena