Květnové zasedání zastupitelstva města Ostravy projednávalo informativní zprávu o zřízení instalaci pamětní desky k připomínce internačního tábora „Hanke“.
Předkládající tohoto návrhu pan primátor Tomáš Macura a hlavní iniciátor této akce zastupitel Vladimír Polák ve svých vystoupeních obhajovali zřízení památníku vyrovnáním se s minulostí a excesy při internaci německých občanů v květnu a červnu 1946, Vedle místopisné informace, kde se tábor nacházel je uveden tento text „V květnu a červnu 1945 zde byli lidé mučeni a popravováni bez soudu a práva“
Rozhodnutí o zřízení a instalaci pamětní desky rozhodly Rady městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz (s negativním postojem členů rady za KSČM) a Rada SMO, která rovněž rozhodla o jejím financování. Zastupitelům města byla tato rozhodnutí pouze dána na vědomí.
Ve svém vystoupení předseda klubu KSČM JUDr. Josef Babka připomněl, že jednostranné hodnocení dějinných událostí s odstupem 73 let je vždy jednoduší než bezprostředně po ukončení nacistické okupace Československa, kdy zahynulo na 365 tisíc našich spoluobčanů. Připomenul skutečnost, že druhá světová válka vyvolaná nacistickým Německem přinesla více 72 milionů obětí, z toho přes 40 milionů z řad civilistů. Připomenul zvěrstva gestapa v obcích Lidice, Ležáky, Terezínské pevnosti a dalších. Vzpomenul persekuce a popravy českých vlastenců přímo v Ostravě včetně občanů, kteří zapálili pracovní úřad v Ostravě a jejich osud je popsán v knize „Pět proti gestapu“
JUDr. Babka prezentoval názor KSČM, který dlouhodobě prezentuje a který je směřován k odmítnutí kolektivní viny německého národa za způsobené následky války. Připomenul i roli českých kolaborantů, kteří byli po právu po válce potrestáni. Jednoznačně však odmítl posuzování následků, aniž by byly pojmenovány příčiny i řady excesů, na které mimo jiné dopadl Zákon č. 115 z 8. května 1946, který mimo jiné v paragrafu 1 stanovil, že: „Jednání, k němuž došlo v době od 30. září 1938 do 28. října 1945 a jehož účelem bylo přispěti k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo které směřovalo ke spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů, není bezprávné ani tehdy, bylo-li by jinak podle platných předpisů trestné“
Vznik pamětní desky s uvedeným textem není dobrým počinem statutárního města Ostravy. Uvedený text je totiž bezkontextový a ahistorický. Nepřináší memento v tom smyslu, že ve zlomových okamžicích, kterým bezesporu konec II. sv. války byl, se mnohdy chopí své příležitosti i lidé, jejichž cílem není dosáhnout spravedlnosti, nýbrž vyléčit si své komplexy či dokonce zakrýt své minulé viny. Uvedený text navozuje představu obecného a systematického násilí českého obyvatelstva. Klub KSČM v zastupitelstvu města Ostravy se od této akce jednoznačně distancuje.