Dne 1. 5. 2021 u památníku obětem stávky na Dole Trojice ve Slezské Ostravě proběhla oslava Svátku práce s uctěním památky obětí hornické stávky v květnu r. 1894. Se svými projevy vystoupili předseda MěV KSČM Ostrava Ing. Martin Juroška, Ph.D., předseda KV MSK KSČM JUDr. Josef Babka a poslanec PS PČR Ing. Leo Luzar.
/Z HISTORIE OSTRAVY/ Stávka horníků skončila masakrem. U Dolu Trojice bylo zastřeleno dvanáct osob
Květnová stávka horníků před sto dvaceti lety skončila policejním masakrem. Proti dvaceti tisícům stávkujících bylo povoláno vojsko z Opavy, Krakova, Těšína a Přerova, které obsadilo všechny šachty.
Na jaře roku 1894 rozhodlo vedení hornického odborového spolku Prokop, že se v Ostravsko-karvinském revíru uskuteční všeobecná stávka. Dva hlavní body těchto protestů se týkaly všeobecného hlasovacího práva a osmihodinové pracovní doby.
Nakonec se požadavky horníků zaměřily především na dvě oblasti: osmihodinovou pracovní dobu a zvýšení mezd o dvacet pět procent. Některé spolky z jednotlivých dolů k tomu přidaly ještě požadavek zákazu práce v neděli a slib, že vůdci a účastníci stávky nebudou za své protesty potrestáni.
Vedení spolku Prokop předpokládalo, že při stávkové účasti všech dolů v revíru nezbude majitelům jiná možnost, než na vznesené požadavky přistoupit. Odmítalo proto také radikální a prakticky nesplnitelné požadavky některých skupin horníků. Generální stávka byla připravena.
Cesta k Trojici
Situace byla natolik vypjatá, že z Opavy, Krakova, Těšína a Přerova bylo povoláno proti dvaceti tisícům stávkujících vojsko, které obsadilo všechny šachty. Těm horníkům, kteří odmítnli stávkovat, byly nabídnuty vysoké odměny, případně podnikové bydlení v koloniích. Většina horníků takovým nabídkám odolala, na rozdíl od některých zaměstnanců Dolu Trojice hraběte Wilczka ve Slezské Ostravě.
Zradou a nesolidárností těchto „lizoňů, jak se stávkokazi hanlivě nazývali, se horníci z ostatních dolů cítili velmi pobouřeni a rozhodli se, že si půjdou se stávkokazi promluvit. Zástupy jich táhly 9. května roku 1894 k Trojici, kde je zastavil kordon četníků s tím, že dále jít nesmějí. Po delší debatě se horníci rozhodli vyslat k vedení dolu deputaci.
Když se pak skupina delegátů prodrala kupředu, aby se vydala k dolu, četnický strážmistr Mark to omylem považoval za útok proti sobě, strhl z hlavy klobouk a zamával s ním, což byl smluvený signál k zahájení střelby. Celá první řada horníků padla k zemi, ale ostatní se nerozutekli, protože nemohli, cesta byla mezitím zablokována koňskými povozy. Byl proto dán povel k další salvě. Četníci stříleli ze vzdálenosti patnácti metrů, kulky zasáhly třicet čtyři horníků, z nichž osm zemřelo na místě.
Příchod vojska
K šachtě se poté dostavilo vojsko z Moravské Ostravy vedené hejtmanem Maslowským a celou oblast obklíčilo. Neprodleně byli na místo povoláni lékaři, jeden vojenský a druhý z městské nemocnice. Osm mrtvých pak bylo převezeno do márnice u slezskoostravského kostela, raněné přepravili na žebřiňácích do nemocnice. Z nich pak další čtyři na následky zranění zemřeli. Postřelení horníci byli v nemocnici hlídáni a každý den intenzivně vyslýcháni. Po částečném vyzdravění stanuli před krajským soudem a obdrželi trest šesti až osmi týdnů vězení.
Krvavý incident vyvolal pobouření v celé monarchii, v mnoha městech se konala protestní shromáždění. O událostech v Polské Ostravě se jednalo v poslanecké sněmovně ve Vídni, kde byla sice sestavena vyšetřovací komise, která ale nebyla nestranná. V jejích závěrech se tvrdilo, že většina horníků osmihodinovou pracovní dobu nechce, podlehli prý jen agitátorům. Vše údajně napraví „návrat k Bohu a podřízení se jeho přikázáním". Pozitivní nicméně bylo, že se o požadavcích na osmihodinovou pracovní dobu začalo mluvit veřejně. Z obavy před dalšími nepokoji bylo dvanáct horníků pohřbeno tajně a v noci, přítomni byli jen dva příbuzní, ostatním to bylo sděleno pozdě. Před průvodem i za ním kráčely během obřadu oddíly vojska.
V novinách se pak objevovaly inzeráty s žádostí o pomoc rodinám zastřelených horníků, z nich mnozí byli otci rodin a měli děti. V důsledku událostí u Dolu Trojice se začala stávka rozrůstat, nicméně se ji nepodařilo rozšířit na doly ve Vítkovicích, na Karvinsku, v Petřkovicích a jinde.
Vyšlo také upozornění vojenského velitele, že stávka je nezákonná a kdo nenastoupí do práce, bude vypovězen z podnikových bytů. Kdo se nedostaví po 15. květnu do práce, nedostane výplatu za měsíc duben. Po 16. květnu se postupně vraceli horníci do práce. Nejvíce horníků bylo propuštěno právě z Dolu Trojice.
Zdroj: moravskoslezsky.denik.cz
Fotogalerie
