Ostravská huť v ohrožení?

V březnovém čísle tohoto měsíčníku jsem se zamýšlel nad energetickou a teplárenskou bezpečností našeho kraje a města. Vzpomenul jsem i potřeby a hrozby pro jednu z posledních a největších hutí v České republice, Liberty Ostrava, a. s. To jsem ještě nevěděl, jakými zkouškami tato huť bude procházet a co jí hrozí. Starost o kondici jednoho z největších zaměstnavatelů v Ostravě musí být v popředí zájmu všech politiků, bez ohledu na „triko“, které nosí. Připomínám, že v „devadesátkách“ minulého století a tisíciletí jsme podporovali vznik velkého ocelárenského podniku na bázi hutních podniků v Třinci, Nové huti a hutního provozu, závodu 2 Vítkovických železáren. To se (i) pro řevnivost tehdejších vedení těchto podniků nepodařilo. Byl tak zmařen nadějný plán na vytvoření silné české společnosti, která by byla výraznou konkurencí na evropském i světovém trhu. Dnes je společnost v jiném seskupení se zahraničním vlastníkem, který má rozhodující pravomoci a praktickou moc nad jejím vedením. I tímto článkem chci vyjádřit solidaritu a podpořit kroky odborové organizace včetně vyhlášení stávkové pohotovosti, která, jak věřím, spolu s tlakem na vládu České republiky zamezí vyvedení emisních povolenek v řádu miliard korun z této společnosti. Tyto povolenky musí být využity pouze a výhradně pro potřebu ostravské huti! Píši‑li o vládě ČR, mám na mysli zejména její roli při uvolnění finančních prostředků z úvěru poskytnutého v rámci programu COVID a jištěného EGAP. Není přece možné, aby se finanční prostředky poskytnuté na krytí provozních nákladů a potřebné investice zablokovaly v zahraniční bance, ale povinnost splácet úroky z úvěru zůstala v Ostravě na bedrech společnosti. Schopnost vyrábět železo a ocel v dostatečném množství svědčí o vyspělosti jednotlivých zemí. A proto v České republice nelze tuto schopnost ztratit! Ohrožení postavení a životaschopnosti Liberty se nesmí připustit ani za cenu ochranářského opatření státu formou převzetí, jak se to stalo s OKD.